Velký Blaník (638 m)
Legendární vrch opředený pověstmi o spícím vojsku (blanických rytířích) s pozůstatky keltského (halštatsko-laténského) hradiště z 6. – 5. století př.n.l.. Zbytky opevnění v půdorysu nepravidelného oválu jsou dobře zřetelné i dnes. Původně obtáčely vrchol dva pásy opevnění. Vnější val byl násep s roštovou konstrukcí, a lícovou zdí z žulových balvanů. Táhne se dnešní bukovinou jako vyvýšený pás pokrytý různě velkými balvany. Z obou stran navazuje na tzv. Rytířské skály, které byly zakomponovány do ochrany hradiště. Při zkoumání valů byly patrné velké základové kameny. Hradby opevnění o rozsahu 125 x 170 m s akropolí a předhradím dosahovaly šířky 4 – 5 m a výšky 2 metrů. Před nimi byl situován příkop. Vnitřní val pak obepíná vrcholovou plošinu. Zde také už ve čtyřicátých letech odkryli archeologové základy obydlí. Stál tu kdysi pás obydlí v řadě za sebou. Odkryté chaty byly oválné, na obvodu opásané kameny. Dnes stojí na vrcholu 32 m vysoká dřevěná rozhledna postavená roku 1940 Klubem českých turistů.
I jádro pověstí pochází s největší pravděpodobností z keltských dob a souvisí s tradičním keltským pojetím některých hor jako sídla Aes Sidhe - mocnosti hory. Tyto místa jsou branami do říše, kde je všechno jaksi jinak. Brána do tohoto "jiného časoprostoru" či jak to nejlépe nazvat, se otvírá o hlavních keltských svátcích roku. Potom vyjíždí do noci přízračné vojsko, či naopak lidé z tohoto světa pronikají do neznámých říší skrývajících se za těmito branami.
Zachovalé lesy přirozené skladby s převahou buku s četnými skalními výchozy jsou na Velkém Blaníku chráněny ve stejnojmenné přírodní rezervaci na ploše 84 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1992 Správou CHKO Blaník. Povrch půdy je zde balvanitý s „rostlými“ výchozy ortoruly, vytváří rankerové půdy, jen místy se objevuje menší vrstva půdy. Vrcholové skály mají často zřetelnou deskovitou odlučnost. Bylinný podrost je tu typický pro bikové bučiny. Rezervace je velmi cenná zoologicky, vyskytuje se zde řada chráněných a vzácných či zoogeograficky zajímavých druhů (např. plž zemoun skalní, pavouk Kratochviliella bicapitata (pavouků se zde vyskytuje přes 200 druhů), nosatec, holub doupňák, jestřáb lesní, výr velký, krutihlav obecný, lejsek šedý, lejsek malý, šoupálek dlouhoprstý a krátkoprstý.
Malý Blaník (576 m)
Vrch se zříceninou poutní barokní kaple sv. Máří Magdalény vybudované roku 1735, která byla zrušena roku 1790 za reforem císaře Josefa II.. V současné době jsou k vidění pouze obvodové zdi uprostřed kterých roste smrk zvaný „Velký mnich“ (obvod 321 cm, výška 34 m). Socha sv. Máří Magdaleny, z tohoto sakrálního objektu, je dnes v louňovickém kostele. Podle některých pramenů se na vrcholu nacházejí pozůstatky hradiště po hrádku asi z r. 1400. Malý Blaník byl také sídlem poustevníka. Zachovalé lesy přirozené skladby s převahou buku s četnými skalními výchozy jsou chráněny na Malém Blaníku ve stejnojmenné přírodní rezervaci na ploše 12,71 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1992 Správou CHKO Blaník. Území je svým charakterem velmi podobné větší rezervaci Velký Blaník.
