Roudný
Roudný patří mezi nejvýznamnější české zlatonosné lokality a zároveň i nejdéle využívané, zlato se zde rýžovalo pravděpodobně už za Keltů. Ve středověku patřil zlatý důl na vrchu Roudný ke kamberským dolům. Odhaduje se, že do přerušení těžby za husitských válek se vytěžilo celkem kolem 1 000 kg zlata. V letech 1769 – 1804 zde těžili zlato Auerspergové (záznamy za toto období dokládají 21,2867 kg ryzího zlata). Koncem 19. a začátkem 20. století byl Roudný nejvýznamnějším zlatodolem ve střední Evropě (ve 20. letech 20. století vykazoval nejvyšší těžbu v Evropě). V období 1896 – 1901 zde vytěžila berlínská firma Stantien a Becker 111,713 kg ryzího zlata, v letech 1904 – 1930 anglická společnost Sugdan a Fischer celkem 5770,16 kg ryzího zlata. Před první světovou válkou dodával Roudný 4/5 celkové produkce zlata v Rakousko-Uhersku. Dnešní prognózy zásob v lokalitě vrchu Roudný jsou stanoveny na 25 – 30 t ryzího zlata a 37 – 45 t stříbra. Celá lokalita je nesmírně zajímavou památkou na dolování od nejstarších dob do nedávné minulosti. Nalezneme zde četné rýžovnické pinky, sejpy a odvaly, středověké kutané štoly, šachty ražené do hloubky až 510 m i pozůstatky těžebních a zpracovatelských staveb. Pro více informací doporučujeme knihu "Zlatodůl Roudný u Vlašimi" od Václava Zemka
.
Odkalovací nádrže bývalého zlatodolu Roudný na ploše 2,5 ha byly v roce 1994 vyhlášeny jako přírodní památka. Hlavním předmětem ochrany je pestrá mozaika různých biotopů, měnících se s postupem sukcese odkalovací nádrže (zejména její písčité hráze), s výskytem řady vzácných druhů entomofauny (např. svižníka písčitého, zástupců rodů Andrena a Halistus apod.), hub (např. lošáku jeleního, ryzce borového, kořenovce tenkovýtrusého atd.) a vyšších rostlin (např. tolije bahenní, kruštíku bahenního, skřípinky smáčknuté atd.)
